« předchozí článek Banica s sirene | Home | Bulharština pro začátečníky III. následující článek »
Řečtí fíci
By rachad | Srpen 18, 2009
Tato kapitola je dost smutná. Když jsem se snažil objevit něco
pozitivního na tom, že jsem se ocitnul na řeckém ostrově (ano, nedá se
odtud odejít kdykoliv se vám zachce 
), na ostrově, který ze všech stran obklopuje moře (což
je mimochodem pro ostrovy typické ) a který je zajímavý například tím,
že se vůbec, ale ani trochu a nikde nespojuje s pevninou (jako například
poloostrov),zjistil jsem, že je může upoutat pozornost například tím,
že použitý papír na záchodě se háže do koše, aby neucpal trubky,
třídění odpadů sestává v rozkošném dilema, zda hodit něco rovnou na
zem, nebo dlouho hledat nádobu na odpadky ze které to později někdo vysype
na zem o kus dál, na druhé straně ostrova, švábi jsou tady o něco
větší než u nás, všechno je tu dražší, protože vzhledem k výše
uvedeným faktům se sem všechno musí dopravovat lodí, pošta se vybírá
jednou za týden, loď každý den vychrlí nové davy zvrhlíků, kterým na
tom připadá kdovíco a bůhvíjak zajímavé, je tady každý den úplně
stejně (ba ne, jednou večer asi před měsícem 10 vteřin pršelo!) a já si
to všechno užívám, neboť turistická sezóna vrcholí a tím pádem je moje
domácí vězení ještě zajímavější. Jsem totiž pořád v práci.
Doporučení řady lidí abych z toho měl radost a užíval si to, mi navodilo představu, jak by asi bylo Robinsonu Crusoe, či Tomu Hanksovi (btw.taky ztroskotancům), kdyby jim někdo řekl:" Paráda! Usměj se člověče! Vždyť se můžeš koupat každý den v moři!"
Ano. A oni měli ještě tu výhodu, že přitom nebyli obklopeni falangou řeckých účetních a poštovních úřednic ve výslužbě. Na druhou stranu ovšem tady hraje vynikající řecká hudba (grrrrrrr), vpodstatě kdokoliv z místních, kterého potkáte je příbuzný vašeho šéfa (na to existuje celá řada celkem zdařilých anekdot) a vzhledem ke klimatu si nemusíte lámat hlavu s deštníkem. A v neposlední řadě tady rostou fíky, citróny, mandle, datle a jiné věci které u nás rostou především v supermarketu, a tady z nějakého zvláštního důvodu na stromě.
Fíkovník, pár týdnů předtím než fíky začaly dozrávat
Výjimkou jsou řečtí fíci, (slangově policisté), kteří vyrůstají v policejní akademii a patrně za dlouhou dobu pobytu na ostrově zapomněli číst a psát, neboť nečtou nové menu a objednávají stále jídla, která se tady vařila před šesti lety. Jinak se od svých kolegů jinde moc neliší. Nejsou ani trochu arogantní, nabubřelí, omezení a xenofobní. Zkrátka přívětiví ostrovní šerifové. Milí chlapíci. Bude se mi stýskat. Bulharsky by se snad moje pocity daly shrnout do slova čikidžia.
Agistri je na rozdíl od ostatních ostrovů ostrov zelený, což v místních i návštěvnících vyvolává přirozený odpor k tomu, mít cokoliv zeleného na talíři. Vyjma bifteku od místního řezníka ogrilovaného dokřupava a přirozeně well, well, well, well done – jsme totiž v Řecku. Ale to zase není tak často, protože v bifteku není dost smetany ani slaniny na to aby získal výraznější popularitu.
Fíci a fíky se tady staly mou noční můrou. Je super utrhnout si fík ze stromu a na místě ho zblajznout. Ale co s tím, když jich máte v kuchyni pět kilo a pořád vám nosí další a další? A co si počít když vám po tříminutovém trojjazyčném vodopádu kleteb a nadávek dojde dech a vy musíte jít stejně vyplnit i to neuhozenější přání které si vymyslí řečtí fíci? Leda tak jogurt…
Fíky v karamelu s řeckým jogurtem
Jakmile jsem vyprášil fíky zprudka opečené a vyválené v karamelu podávané s vynikajícím řeckým jogurtem, už se ve dveřích kuchyně zjevila Kostova maminka s pytlíkem plným dalšího fíkového nadělení. Přišel čas na fíkový koláč, fíkový dort a nakonec v naprostém zoufalství domácí fíkovou zavařeninu.
Fíkový koláč je celkem banální (asi jako já – mám to tak rád 
. Korpus z křehkého jako lineckého těsta předpečený a
naplněný žloutkovým krémem, do kterého jsem naházel celé opláchnuté
fíky. A poperte se s tím.
Dort s fíkovým džemem a máslovým krémem
Následovala crostatta s domácím fíkovým džemem a dort s fíkovým džemem a máslovým krémem. Tuk a cukr je teď moje strategie vítězství.
Křehký fíkový koláč se žloutkovým
krémem
Fíkový džem je vynikající způsob jak se zbavit nadbytečných zásob fíků (ne že byste to někdy potřebovali, že?).
Fíkový džem
Celé fíky se rozvaří v červeném víně s cukrem a prostě se rozmixují, nechají se vychladnout a nacpou do sklenic. A jupííí . Máte super džem na sušenky, do koláčů, či na sladko ke skleničce rakije. Ehm, ehm. Následovaly aj pokusy s odsolenou fetou a fíky podávami s grilovanou vepřovou krkovicí. Kromě nepatrného úspěchu se salátem s opečenými fíky a dresinkem z gorgonzoly však už nebyl na nějaké hraní čas. Sezóna vrcholí a carbonara musí proudit. Víte co je horší než carbonara? Jedině carbonara quattro formaggi podávané ve tři hodiny odpoledne na zahrádce řecké pizzerie. A fíci jdou na oběd. Omluvte mě…:-)
Topics: Cukrárna |
4 komentáře k článku “Řečtí fíci”
Přidejte svůj komentář:
Pro přidání komentáře se musíte zaregistrovat logged in .
A já do dneška žila v naprosto snové iluzi, že fíků (tedy těch k jídlu) nemůže být nikdy dost! (Těch druhých je všude požehnaně, což?) Nedovedla jsem si představit, že tam, kde hojně rostou, jich mají lidi ve vrcholící sezoně plné zuby, podobně jako my třeba jablek. Asi se kvůli tomu hned tak neodstěhuji na řecký ostrov. ;o)
Fíky v karamelu na jogurtu tak hustém, že jsou v něm vidět brázdy, jsou brilantně jednoduché a bezpochyby vynikající.
Celý „řecký seriál“ čtu s velkým potěšením. :o)
1: Jasně že jich není dost. Trochu jsem to zdramatizoval. Cpu se s nimi pořád, třeba jen tak mimochodem, když jdu kolem, hnedle mám jeden v puse ani nevím proč.
Brázdy? Ha! To je skoro na nůž a vidličku! 
Přejedení fíky bych brala a s chutí bych se pustila do těch dezertů – jako strávník i do přípravy. Zvlášť ten koláč mě oslovuje, ten vypadá úžasně!
Ale je fakt, že v teplých krajích rostou fíky jako plevel, je to rostlina, co se uchytí v každé spáře (viděla jsem růst stromek dočista z tvárnice:)
Na otázku v článku „Ale co s tím, když jich máte v kuchyni pět kilo a pořád vám nosí další a další?“ mě okamžitě napadla odpověď: FÍKOVÝ DŽEM! Jenže pak jsem si řekla: No jo, co ale s džemem v restauraci? Snad na palačinky…
A vida! Stačí dočíst do konce.
Přidávám se k Ivě – působí mi přímo blaho číst tyto zápisky.