« předchozí článek Roztržený pytel | Home | Kapr s pohankou následující článek »
Pohanka a pohani, jáhen a jáhly
By rachad | Listopad 25, 2009
Řeknu vám, že když jsem dostal zadání zaobírat se pohankou a
jáhlami, byl jsem dokonce trochu otrávený. Nějak jsme se bavili v Bio Zahradě s Martinem o různých
obilninách a on prohlásil, že jáhly (ty co na peci se táhly) jsou jeho
nejoblíbenější obilovina. Jáhly – potažmo proso. No prosím. Proč?
Prostě proso. 
A pohanka? Pohanku si dobře pamatuji ještě z dob kdy jsme jako jeden muž budovali v Hostivaři na statku Ekologické centrum Hlavního města Prahy " Toulcův dvůr". Pohankové slupky plnily polštáře na kterých se tuze dobře spalo. Ale vařit pohanku? Je to křesťanské vařit pohanku? A pohana? Ještě tak samohana… A pochopitelně experimenty s pohankovou moukou (bliny a chleba).
Jenže to bych to nebyl já, aby mě nezaujalo něco co je za a.) celkem
mimo mainstream, za b.) je to tradiční a za c.) dá se s tím dělat spousta
kočičáren a má to legrační název 
Pohanca i jáhlové splňují suverénně všechny požadavky na atraktivní surovinu dle Rachadovy stupnice atraktivity a navíc jsou celkem zajímavě i výživově. Pohanka se u nás vařívala kdysi poměrně dost a je až překvapivé jak se ještě pořád vaří na východ a na jih od nás. Recepty inspirované staročeskou, ruskou a balkánskou kuchyní budeme probírat tuto sobotu na semináři v Bio Zahradě. Já se ale inspiroval mojí milovanou krkonošskou kuchařkou, takže si zapečeme pohanku s kozím sýrem, připravíme si pohankové jitrnice a mňamy mňam pohankový puding…
Jáhlám jsem neodolal a protože jsem letos stejně jako loni, předloni a přepředloni nestihnul podzim v Česku a nešel na houby, dostal jsem sušené houby od maminky. Co se dělo dál se dá tušit. Loupané proso, anobrž jáhly se sice musí spařovat aby se zbavily hořké chuti, na druhou stranu se mě ale získaly tím, že proso se latinsky jmenuje panicum a je to další zdroj bezlepkového materiálu pro naší domácnost.
Hned jsme si doma vystřihly jáhly s houbami na cibulce a jakmile se mi
podaří ukecat některou z Jančiných příbuzných a vydyndám nakládané
meruňky, přijde na řadu sladký jahelník (a bude report) , dále mám
v merku jáhlovou kaši s ovocem sypanou perníkem (taktéž bude k vidění
v Bio Zahradě)a jáhlové škubánky se zelím a škvarky z husy. Už se
těším až bude tahle přednáška za námi, protože doma tomu vaření
právě teď moc nedávám, ale jestli přijde v sobotu Renata, nebo bude mít
někdo foťák, bude z toho pěkný článek
Jáhly jsem spařil vroucí vodou a důkladně propláchnul pod tekoucí vodou a vroucí vodou jsem také zalil sušené houby od maminky a nechal hezky bobtnat.
Na sádle jsem osmažil nadrobno nakrájenou cibuli pěkně dozlatova a
rozdrtil dva stroužky česneku. Jakmile začala cibulka chytat barvu, přidal
jsem do horkého sádla lžičku kmínu, trochu čerstvě drceného pepře a
přidal namočené houby a trochu vývaru. Propláchnuté jáhly jsem přihodil
k bublajícím houbám. Namočené houby se vaří poměrně dlouho, stejně
jako jáhly. Poměrně dlouho pro mě Takže jakmile houby změknou a jáhly vstřebají dostatek
vývaru, dochutíme ještě solí a pepřem dle chuti. Chutná to trochu jako
houbový kuba, jen je to hotové rychleji. Kdybych měl kde, zkusil bych jistě
jáhly s houbami ještě zapéct a podávat s kyselou okurkou a posypané
domácími škvarky…
A na Vánoce mám slíbený recept na jáhlovo – kokosové koule a
v rámci receptů pro bezlebkouny budou taktéž uvedeny na souku. Mějte se
krásně a těším se s některými z vás naviděnou v sobotu v Bio
Zahradě a s těmi dalšími tady na souku!!
Topics: Jedna paní povídala…, Odkazy a doporučení |
Jeden komentář k článku “Pohanka a pohani, jáhen a jáhly”
Přidejte svůj komentář:
Pro přidání komentáře se musíte zaregistrovat logged in .
no, jestli chceš, tak já na chvilku zajdu. A přinesu aj tu placičku z minula…