« předchozí článek Salima třetí a čtvrtý den | Home | Cimes následující článek »
Lepší než život, hříšný chléb a vejce z mramoru
By rachad | Duben 3, 2010
Štastné Velikonoce vám všem. Já nezapomněl. Jen jsem byl celý
týden v práci 
A nedá se říct, že bych se tam nudil.
Pamětliv toho, že Velikonoce jsou svátky vajec a zelené barvy jsem oprášil čínský předpis na mramorová vejce. To jen jako tip na pondělní stůl. Vejce uvařená natvrdo se ochladí, něžně ale důrazně naklepnou lžící a dají se vařit do barevného odvaru. O žlutou se postarala cibulová slupka, červenou zařídilo červené víno a zelená měla být původně ze špenátu, ale nebarvil nic moc, tak jsem mu trapně pomohl potravinářským barvivem. Nechal jsem vejce v barevných nálevech vařit několik minut a potom je v nálevu nechal vystydnout. Oloupaná vypadají hezky. V kombinaci s odlišně barevnými saláty a sójovou omáčkou jsou docela chutný předkrm.
Ale kromě půstu, který se snažím každoročně držet – celých
čtyřicet dní a vždycky se týká něčeho jiného, buď si zakážu sladké,
nebo kouření (můj největší osobní nešvar), maso, či televizi (je
zajímavé jak se člověku začně svět jevit jinak, zřekne-li se něčeho na
čem lpí…) jsem Velikonoce dost odbyl. Jen jsem Jance upekl ze směsi na
bezlepkový mazanec velikonočního beránka. A při té příležitosti jsem
zkusil pohankový chléb. Pohanka se rusky řekne grječka – název se prý
odvozuje od Řecka, odkud měla pohanka na Krym a do Ruska přicestovat. Já si
to pamatuji pro podobnost se slovem hříšný) . Vždycky, když jsem hledal
recept na nějaký bezlepkový chléb, našel jsem jen další mutaci receptů
opsaných z pytlíků s bezlepkovou směsí. Ale mě nebaví být pořád jen
závislý na kupované směsi. Jsem stvoření hravé. Dokonce ani tady mi
nepomohli a to prý za svůj recept na bezlepkový chléb vyhráli nějakou
cenu… Jen tady
jsem dodatečně našel tip. Ale to už byl můj hříšný chléb upečený
snězený a …vy víte co. 
Takže já jsem využil toho, že jsem do práce na nové menu nakoupil
docela dost pohankové mouky. Při čtení různých skladeb směsí jsem
zjistil, že lepek bývá suplován nějakým škrobem – většinou
v podobě rýžové mouky. Popadl jsem tedy hladkou pohankovou mouku (500g),
smíchal ji se Solamylem (100g), přidal jsem jen lehce změklé máslo
(125g – tedy půl kostky), 30g soli (tedy cca jednu polévkovou lžíci) a
jedno droždí. Postupně jsem přidával vodu až vzniklo hezky vláčné, ale
kompaktní těsto. Nedrží tvar tak jako těsta z klasických obilnin,
rozdělil jsem jej tedy do litinových forem na toastový chléb a nechal
pěkně pracovat. Asi po hodině a půl kynutí na teplém místě, jsem formy
rovnou vrazil do horkovzdušné trouby zapnuté na 160 stupňů Celsia a pekl
25 minut. A ejhle!Hříšný chléb spatřil světlo světa. Měl
překvapivě lepší konzistenci než některé směsi. Jen je dost pohankový
. Mimochodem na některých obalech píšou pěkné
bláboly…
Když už jsem byl v tom pečení, učinil jsem ještě pokus s chlebem z chlebové kůrky. Jak to dopadlo vám napíšu příště. Snad jen malou ukázku…
Součástí Velikonoční tabule v době půstu jsou samozřejmě bezmasá jídla. Oprášil jsem tedy recept z izraelské kuchařky „Dining out in Israel“, kde byl recept na terinu z lilku, který jsem poprvé použil v Dahabu, ovšem jako teplé vegetariánské jídlo. Je to trochu pakárna, ale vypadá a chutná to moc dobře. Takže, napřed jsem vykuchal lilky a jejich slupky se slabou vrstvou dužiny jsem osmažil na oleji, aby změkly.
Všimněte si rafinovaného naříznutí slupky. To je finta z geometrie.
Vypadá tak 2D povrch globusu To aby slupka byla pěkně placatá a já jí mohl dát
násilnit.
Jako další je na řadě spařený, anobrž blanšírovaný listový špenát. (Mezitím se v troubě pečou papriky).
Ty řapíky si raději dejte pryč. Nás už jen nebavilo buzerovat pomocnou Martu.
A upečené papriky notoricky známým způsobem nechám zapařit a oloupu téměř černou slupku. Voní a chutnají skvěle!
Každou vrstvu jsem nezapomněl osolit a opepřit. Ono to sice chutná skvěle ale to samo o sobě nestačí. No a protože nám tam ještě chybí něco do barvy, v originále tam byla feta, ale já použil mozzarelu.
Opět se musím omluvit za kvalitu fotek. Všechno z mobilu a bez úpravy, protože prostě není čas. Tak a teď už jen zbývá pořádně zarolovat a nechat propéct v troubě. Tedy spíš prohřát.
Sexy co?
A abych ještě vysvětlil proč Lepší než život. Takhle se jmenuje jeden díl seriálu Červený trpaslík. A taky druhý díl knihy. Kniha je pochopitelně lepší. Jde o to, že posádka Červeného trpaslíka se dostane dobrovolně do hry s názvem Lepší než život. Zatímco jejich těla jsou ve stavu spánku, či bezvědomí, všichni zatím prožívají to, po čem podvědomě nejvíc touží. Může to být vysněná idylka, stejně dobře jako solidní forma pekla na Zemi, protože člověk je tvor zvláštní a spousta z nás touží podvědomě a celkem nelogicky po utrpení (třeba Rimmer). Stává se živnou půdou pro sebelítost a sebemrskačství. A myslím, že to je asi nejhorší způsob sebevraždy. Utopit se v sebelítosti…
Takže zatímco posádka prožívá své sny, jejich těla pomalu umírají. Kryton (android navržený k čištění záchodů) se snaží Listera upozornit na to co se děje a laserem mu do předloktí vypálí vzkaz:
TY = LNŽ
( Lepší než život)
a na druhé předloktí
UMÍRÁŠ
Když se po posledním „chytáku“ hry, kde se Lister probouzí na lodi, kde jsou všechny ručníky suché, teplé a huňaté, ze sprchy vždycky teče voda tak akorát, v ledničce je džbán čerstvě vymačkané pomerančové šťávy a krajíc spadne padesátkrát za sebou namazanou stranou nahoru a dojde mu o co se jedná…tedy když se konečně vrátí zpátky, je sám, téměř mrtvý v pustém, nekonečném a opuštěném vesmíru. Živý. Život je někdy takový. Ale je to život. Ne Lepší než život.
Myslím že někteří lidé (včetně mě), by měli nosit tenhle vzkaz vypálený na svých předloktích, aby kdykoliv se jim nebude dařit a chleba spadne namazanou stranou dolů, věděli že jsou naživu. Že nejsou v žádné fikci. Ani ve snu, který je pomalu zabíjí. Že všechno je tak jak má být, když chleba spadne máslem dolů, ze sprchy teče studená voda a v ledničce je jen shnilé rajče a plechovka sardelek a vy zrovna nemáte otvírák. Protože tak to prostě někdy bývá. Protože jedině tak to všechno může dávat smysl…
Jsou Velikonoce. Svátek Zmrtvýchvstání. Takže vstávat lenoši!!
To je pro tebe Bobe…
Topics: Jánošíkovi, Pekárna, Stánek se zeleninou |
6 komentáře k článku “Lepší než život, hříšný chléb a vejce z mramoru”
Přidejte svůj komentář:
Pro přidání komentáře se musíte zaregistrovat logged in .
Hezké Velikonoce!
Ať je všechno tak, jak má být
Díky za prima nápad na mramorová vejce. Jsou efektní.
Pěkné a barevné Velikonoce. A mimochodem – čím tu lilkovou rolku krájíš – laserem?
Vajíčka s mramorováním samozřejmě z velikonoc znám, někdy se holt přihoděj i když člověk nechce, ale nikdy mě nenapadlo to udělat schválně a pořádně. Ta lilková roláda vypadá taky lákavě, díky za tipy a hezké velikonoce.
Hezké Velikonoce! A dík za pěkný článek.
Lilkové suši je boží. (akorát si ho umím představi spíš v létě, teď jsou lilky drahý a tak vůbec..:-)
Mramorovaný vajíčka ovšem taky dobrý!
Mám ještě jeden dotaz, chlebový, ale úplně odjinud. V sýrii jsme jedli takové chlebové placky nejspíš posypané černuchou, z bílé mouky, kynuté. Prolistovala jsem Rodenovou (The new book of middle eastern food) a nezdá se mi, že by něco z receptů na to přesně sedělo. Nemáte představu, co by to mohlo být, nebo jak to připravit? Možná jako italskou focacciu?
2: Lilek jsem nekrájel laserem, ale pěkně ostrý nůž je nutný!! :)
5: Lilek je drahý to je fakt, ale tam kde teď pracuji si s tím hlavu moc nelámou. Pokud si to hosté přejí, tak se to prostě udělá a hotovo!!
Pokud jde o chleba, je spousta místních mutací a druhů, tenhle popis mi moc neřekne, ale pokud použijete těsto z hladké bílé mouky s trochou dobrého olivového oleje – jistě ne tolik jako u focaccia, měla byste dosáhnout dobrého výsledku. Důležitá je vysoká teplota (nejméně 230 stupňů Celsia) dobře hlídat a rychle upéct, jinak vám chleba po vychladnutí ztvrdne jako kámen. Pomáhá, přikrýt ještě teplý chléb utěrkou. Pokud jste z Prahy, mrkněte se do Farahu, mají něco podobného od Turků.