« předchozí článek Chvála chalvy | Home | Arabský dýchánek na Anenských terasách následující článek »
Zrní, Radůza a splněný sen
By rachad | Červen 21, 2010
Od chvíle kdy jsem opustil angažmá v Borgo Agnese, jsem zase zařadil dvojku a frčím nastupujícím létem ke světlým zítřkům. Krajina mého bytí se míhá kolem mě a čas a prostor se smršťuje a protahuje. Není kdy nad tím přemýšlet, před každou další zatáčkou je nutné se soustředit. Skončila mi škola a hned jsem odjel do Prahy, kde jsem strávil velmi intenzívní týden. Zatímco Jánošík smolil po kavárnách bakalářku, já smolil po nocích receptury a připravoval budoucí radostnou událost. Když zbylo něco času, zalezl jsem si na překližce, nebo zaskočil do tělomrskny. Je zvláštní, jak se všechno co prožíváme mění během chvilky z neznámé budoucnosti, na intenzívní přítomnost a než se rozkoukáme je z ní minulost ztrácející se v mlze odplouvajících vteřin, minut, hodin a dní. Ale to jsem se zakecal. O víkendu mi volal můj zbožňovaný bratr Bob, který je z nás sourozenců pravděpodobně nejchytřejší, nejnadanější a také nejméně praktický. Nařídil nám, abychom bedlivě sledovali televizi (u té bych skončil i bez jeho doporučení – u nás doma jí nemáme, tak musím využít každou příležitost ((-:)
Už před nějakou dobou se chlubil tím, že jeho hudební osev konečně přináší úrodu a kromě toho, že skupina Zrní nedávno koncertovala v Brně na Muzejní noci, neušla také pozornosti mé nejvíc nejoblíbenější zpěvačky Radůzy… A protože se jí Zrní zalíbilo, vzala mládence tak trochu pod křídlo.
A teď přišla chvilka slávy, když Radůza vzala Zrní do pořadu Pozdní sběr. A společně si zahráli a zazpívali. Tak toho bych se tedy nenadál. Moje nejoblíbenější zpěvačka s mým bráškou po boku! Ta písnička mi zněla hlavě ještě pěkných pár dní. Btw. povšimněte si laskavě týpka který bubnuje na pusu. Ehm, ehm… to je bratr
Když jsem se vracel z víkendu do Kladna, zašel jsem na kladenské Dvorky, každoroční událost, při které se dvorky domků Pod průhonem promění ve velikou a pestrou galerii. Vystavují se obrazy, fotky, hraje se loutkové divadlo a koncertují kapely. Tak jsem se těšil na Karla Plíhala a Jablkoň a zatím…jsem potkal Boba jak u stánku s vínem usrkává bílé a o kus dál Radůza natahovala uši, aby zaslechla něco z toho co zpíval Karel Plíhal na pódiu. Nebudu chodit kolem horké kaše. Seznámil jsem se s Radůzou a protože jsem to byl pořád ještě já (nervózní jak fenek), rozprávělo se hlavně o jídle. Oba jsme shodně vychvalovali lenošivé vaření v pomalých hrncích a tažínech a já požádal Radůzu jestli by mi neposlala svůj oblíbený recept. Takže tady je.
Tak ten hrnec: Vymažeš ho máslem. Na dno pokladeš oloupaný brambory- na velký kusy, osolíš, posypeš směsí koření, na to nakrájenej lilek a rajčata- na menší kusy, aby z toho vznikla omajda, někdy přidám i cuketu, když mám. posolit a posypat kořením a taky česnek nakrájenej na mini kousíčky- nepasírovat- pak moc čpí- prima jsou asi tak kousky když stroužek rozkrojíš na půl a pak na plátky. Na vrch nakladu do hvězdice vrchní kuřecí stehna- i s kůží osolím a posypu kořením. Můžeš tam dát ještě bobeček másla- hezky se to promastí. Doleju trochu vodou- asi tak do 3/4 těch brambor- podle toho, kolik tý omáčky chceš. Troubu si dám hřát v okamžiku, kdy to začnu připravovat, takže když to tam šoupám, je už rozehřátá na maximum. pak to stáhnu a peču co nejpomalejc co nejdýl. Vobčas tam ze zvědavosti vlezu a zkontroluju stav vody a opečenosti stehýnek. No a teď to koření- je to moje náhrážka garam masaly, kterou jsem zbožňovala: v poměru 1:1 sladká mletá paprika, kurkuma, mletej římskej kmín a skořice. Chce to ještě něco pikantnějšího, já přímo do hrnce melu pepř tří barev- nedávám ho do směsi, protože čerstvě mletej je nepřekonatelnej. Ale asi by se tam dalo dát i trochu chili. To vyzkoušený nemám. Tak snad je to všechno.
Před nějakou dobou už jsem si všimnul, že se mi samy od sebe plní moje
sny. Ne hned. Nějakou dobu to trvá. Ale potom, když už to vypadá že sen
zůstane snem a já pomalu zapomenu na bláhové představy …BÁÁÁC! A je
to tady! Jel jsem do Afriky a na Sahaře se zúčastnil natáčení válečného
filmu, vařil jsem v košer restauraci, pracuju a přitom jezdím sem a tam,
zase sportuju, chodím do školy, lezu a už brzy vypadnu z letadla a snad se
mi dokonce otevře padák, oslavil jsem narozky Karla Klinovského, který za
pár dní zmizí někde v Afghoši a já si hrozně přeju aby se vrátil a nic
ho netrefilo… Fakt je to tak snadný? A teď se mi splnil další a zdaleka
nejbláhovější sen a já se seznámil s Radůzou, jejíž písničky si
zpívám spolu s ní už pěkných pár let při každé příležitosti,
v autě, v koupelně, v kuchyni… No pááááni!!
Zůstaňte naladění, za chvíli vám napíšu co jsme podávali v pátek v Borgo na arabském menu.
Topics: Off topic |
3 komentáře k článku “Zrní, Radůza a splněný sen”
Přidejte svůj komentář:
Pro přidání komentáře se musíte zaregistrovat logged in .
arabské menu? těším se náramně!
Co ten sraz v neděli, konal se? Bohužel jsem nemohla přijít.
Rachade, ani nevíte, jak naprosto rozumím Vašemu nadšení! Před několika lety jsem se vloupala na fesťáku k Tata Bojs a nechala si od Milana a Mardoši podepsat Nanobook a myslela jsem, že radostí vyletím až do vesmíru:-)) Písnička je parádní, moc se to klukům povedlo:-) že jim držím palce:-)