الزبيب و اللوز rozinky a mandle
V mém životě jednou vyvstala potřeba, udělat si živnostenský list. Dlouhý čas jsem se tomu bránil a tvrdil, že je lépe být dobře zaměstnán, než být špatným zaměstnavatelem… Ale ve chvíli kdy se stal živnostenský list podmínkou splnění mého snu, jet vařit do Afriky, neváhal jsem a nechal si vystavit živnostenský list na pořádání školení, seminářů a jiných vzdělávacích akcí. Prostě proto, že pod takový pojem se dá skrýt lecos ;). Vlastně vůbec nebylo mým záměrem někoho něco učit, nebo se někde předvádět, sám se stále učím a tuším před sebou ještě nekonečný oceán nepoznaného… Ale abych svému „podnikání“ dodal punc pravosti, vzniklo logo a název, vizitky i jakási koncepce-všechno vpodstatě jen jako hra (-:
Proč Rozinky a mandle? Je to název mojí oblíbené knížky – sebraných jidiš povídek. Název jsem pochopil až poté, co jsem tu knížku dočetl a plnost, obsah i forma toho krátkého názvu mě ohromily. Rozinky a mandle – to je všechno, celý život – dobré i horší, sladké i hořké a to v báječné harmonii. V životě se nemůžeme vyhnout hořkému a brát jen sladké, stejně jako se nikdo nemůže donekonečna jen nadechovat. Střídání vdechů a výdechů pohání naše schránky vpřed, stejně jako hořké a sladké dělá náš život pestrým a barevným, jako je louka plná kvítí, sem tam s nějakou tou kopřivou a trním. A jak zpívá Jarek Nohavica – život není zlý, to jen některé chvíle jsou zlé (-:
Rozinky a mandle – ta dvě slova v sobě mají i svátky. Vánočku a kapra na černo, gefilte fiš a charoset, i kus exotiky – rozinky a mandle jsou tradiční součástí mnoha jídel sefardské a arabské kuchyně. Nepřišel jsem na lepší název. Co já si s tím názvem užil! Někteří obchodníci, když jsem měl na sobě tričko s logem chtěli vědět, jestli obchoduji i s loupanými mandlemi a za kolik mám sultánky… Kolegové mi přezdívali Mandličko… Arabové se tomu názvu usmívali – časem mi připadal dlouhý a navíc jsem zjistil, jak málo lidí četlo mojí oblíbenou knihu a kolik lidí si nedokáže pod pojmem rozinky a mandle představit nic jiného, než obchod sušeným ovocem a ořechy:-( Nicméně kostky byly vrženy. Než jsem se nadál, začali se mě lidé ptát kdy bude kurz, jestli se mohou přihlásit, jestli bych jim udělal i teambuilding. A už to bylo. Bez koruny v kapse, se jménem které nic neznamená, s hlavou plnou informací, které v branži nikoho moc nezajímají, bez kuchyňského studia, jsem uspořádal první seminář v Mandarince na konci světa. A přišlo šest lidí! Potom vaření u klientů doma… Vždycky trochu rozpačité – najednou vám vtrhne do bytu cizí chlap a začne vám dělat v kuchyni bugr. Jednoho dne zazvonil telefon a já šel „předvádět“ arabskou kuchyň na Kuchaře roku.
V nemožném limitu jedné hodiny jsem propotil rondon, málem ochraptěl a skoro nedokázal vyndat na stůl všechno co jsem si připravil. Stihnul jsem sotva půlku přichystaného menu. Arabská kuchyně rozhodně není záležitost na hodinu.
To už mě naočkoval pan Cuketka s myšlenkou na blog, kde můžu ventilovat svojí potřebu vykecávat se a přitom i vařit. Jenže mě ty semináře začaly nějak bavit a jakoby to začalo fungovat. Lidé byli v pohodě, nijak mě to neživilo (vpodstatě to uživí akorát tak samo sebe), takže jsem necítil žádný zvláštní tlak a potřebu překonávat se, tlačit na pilu,měnit směr…
Prostě to tak vyplynulo. A plyne dál. A proto, jakmile se tady objeví nabídka dalšího švihlého semináře, už teď víte co můžete čekat. Nejsem kluk v akci, nevařil jsem ve švýcarské michelince, v životě jsem nebyl na žádné soutěži, protože tu pro mě žádná nebyla (tradice spolu nemohou soutěžit-to by bylo, jako by vyhlásili soutěž o nejlepší maminku, když všichni dobře víme, že nejlepší maminka je ta moje;-)).
Na pořádané akce neexistuje žádný tématický plán, nevydávám dárkové certifikáty, ani nezpracovávám marketing. Nepořádám randění s vařením pro nezadané, ani teambuilding. Funguje to prostě tak, že dostanu nápad, po dohodě se zájemci vymyslíme termín a místo, cena vznikne součtem nákladů na materiál a všechno kolem semináře (když zbyde vůbec se nezlobím ((-:) a potom jdeme prostě vařit. Akce bývají vyvěšovány na www.souk.cz a na foodblogu kamarádů a sympatizantů a pozvánky rozesílám lidem kteří se mi ozvali a projevili zájem o další workshop. Je to legrace, zábava, trochu poučení, ale hlavně příjemně strávený čas s lidmi, kteří se zajímají o jídlo a vše okolo něj.
To co jsem nasbíral cestou, vám předkládám k laskavému zvážení a přijetí. Nejsem šampión, mistr Vařečka ani děd Vševěd, ale pokud budu znát odpověď na Vaše otázky, poctivě se na ně pokusím odpovědět. Žádný z mých receptů není jediný správný, nade vší pochybnost pravý a originální – vždy jde jen o jeden ze způsobů jak recept uchopit. Snažím se spolu s vámi proniknout k „srdci“receptu, k principu který vám umožní vytvářet vlastní variace uzpůsobené Vaší chuti a Vašim možnostem, naučit se systematicky využívat získanou znalost u dalších a dalších jídel. Zbavit se ostychu a přehnaného respektu z „drahých“, nezvyklých a exotických surovin a ingrediencí. Ale hlavně – dobře se pobavit u plného talíře a stolu obklopeného milou společností… Tak někdy naviděnou!
O asi nejhezčím kurzu jaký jsem měl…
http://dolcevita.blog.cz/…jen-kuskusem
http://jinozem2007.blogspot.com/…-semine.html
a jiné http://www.cuketka.cz/?…
http://chillijulie.cz/…v-chile.html
http://jinozem2007.blogspot.com/…dy-taky.html
http://jinozem2007.blogspot.com/…poledne.htmlhttp://chillijulie.cz/…-udelat.html
