« předchozí článek Workshop v Brně | Home | Přednášky v Biozahradě následující článek »
a na krku granáty…
By rachad | Říjen 4, 2009
Proč jsem kruci zase napsal titulek tohoto příspěvku tak jak jsem ho napsal?
Jako malý kluk jsem si dělal při známé písničce " Šly panenky silnicí" vždycky srandu z toho, že nějaký panence visí na krku granáty. Jelikož jsem robě odkojené Hořícím sněhem, Jdi a dívej se a Čtyřmi z tanku a jejich psem a dalšími filmy o míru, měl jsem naprosto jasno v tom, co se nešťastné panence houpalo na krku a přislo mi to děsně legrační, že právě na tohle by sbalila myslivce. Pokud to nebyl alpský horský myslivec jako náš pradědeček Bohumil, který měl tu smůlu, že byl po otci příslušný do Itálie a musel tam tudíž na vojnu. A teprve nedávno jsem se dozvěděl že jak tato zbraň, jejíž gumovou maketou jsem dostal coby starší žák při branném cvičení do kokosu, tak oblíbený český drahokam dostaly svoje názvy po granátovém jablku, jehož zrnka mají stejně krásnou barvu jako české granáty a jehož struktura je nápadně podobná vnitřnímu uspořádání této pěchotní zbraně.
Arabsky rumman, řecky rhodio (opravte mě jestli se pletu) a bulharsky nar – to je jen pár z mnoha názvů které granátové jalbko dostalo v zemích kde roste. Nejlepší prý rostou v Íránu (kde jsem nebyl), ale můžeme se tam inspirovat co s ním. Na poušti nám je na podzim, kdy dozrávají, servírovali prostě s cukrem a pár kapkami růžové vody. Ale rubínová zrnka umí čarovat i v jiných jídlech.
Jóóó olivy zrály, a granátový jablka taky zráááály!!
Když se blížil můj odjezd z Řecka, právě dozrávaly granátová jablka a olivy. Miminka granátových jablek, která jsem si fotil po příjezdu do Řecka se zaoblila a dospěla. Získala krásnou barvu a jedno z prvních které spadlo pod tíhou svého šťavnatého bohatství ze stromu skončilo právě na mém stole.
Granátový trpaslík
Poprvé jsem použil zrnka granátového jablka a seznámil se tak s ním důkladněji v Dahabu. Zdobila bramborové pyré s citrónovým olejem, či babaghanouge – jsou efektní ozdobou všude tam , kde neruší jejich sladkokyselá a lehce natrpklá chuť. Jakmile jsem začal trochu pronikat do kuchyně perské, arabské a kuchyně severní Afriky, začal jsem být odvážnější a přestal používat zrnka granátových jablek jen jako ozdobu. Začal jsem hojně využívat například melasu z granátových jablek, která v halal kuchyni nahradila aceto balsamico. Jediné co rušilo byl trpký ocásek z jadérek. Ale i tak to bylo něco s čím se běžně nesetkáte. Dip z rummánu s medem a olivovým olejem byl velmi příjemný ke krevetám v křupavém těstíčku, dušená kachna s medem, fíky a granátovým jablkem byla nad očekávání dobrá, zrnka granátových jablek se skvěle vyjímala v chelou, kde buď doplnila, nebo nahradila dřišťál, sušené brusinky, višně atd.
Ale nezklamala ani s rybami, jehněčím či na salátu s kozím sýrem. Ale tam už je přeci jen třeba citlivěji vyvážit chuť, poměr sladko – kyselo a hlavně nezanedbatelnou vůni typickou právě pro melasu z granátových jablek.
Jenže na to teď nebylo to pravé místo ani čas. A měl jsem právě jedno granátové jablko, které mi donesla Kostova maminka. Co teď s ním. No a co třeba panna cotta? Banální, prostá a účinná jako dobře mířená rána do nosu. Tak tedy:
Na jeden litr smetany budete potřebovat cukru nejméně sto gramů. Ale já rozhodně víc. Obsah jednoho vanilkového lusku, v krajní nouzi sáček vanilkového cukru. Ale proč si to zbytečně kazit, že? Když se můžete pomilovat v posteli s nebesy, proč to zahodit v parku na lavičce… Problém bývá s želatinou. Je k dostání v rozličných formách (no dobře tak prášková a plátky, no…) a ne vždy je její výkon stabilní. Nicméně orientačně nám poslouží čtyři polévkové lžíce práškové želatiny na litr smetany či šest plátků předem namočených do vody. Tak či tak plátkovou želatinu vyždímáme a důkladně rozmícháme ve smetaně, práškovou jen rozmícháme. Teplota smetany může ovlivnit výkon želatiny. Pokud to přeženete s teplotou, její schopnost soustředit se na udržení smetany pohromadě se vytrácí. Doporučuji svou oblíbenou teplotu od šedesáti do sedmdesáti stupňů Celsia. Teplota kterou lze rozeznat pouhým prstem, teplota po jejímž překročení se ze šťavnaté klobásy při uzení stane kudrnatý chrchel mletého masa, z holandské omáčky míchaná vejce a z pannacotta vynikající vanilková polévka. Jakmile vše důkladně promícháte a rozpustíte, rozlijete smetanu do formiček a necháte vychladnout.
A teď granátová jablka. Prostá vanilková pannacotta je vynikající ale chuťově poněkud fádní. S pannacottou můžete zvítězit nebo prohrát na dvou frontách. První – pannacotta drží tvar, ale po vložení do úst se rozplývá na jazyku. Dobře vyvážený poměr smetany a želatiny. Rozhodně by se neměla žvýkat. A ta druhá – to je kombinace. Co osvěží, dodá šťávu a naplno rozvine, rozbalí a nechá rozkvést dezert ve vašich ústech. Šlehačka s cukrem je fajn. Ale pannacotta s lesním ovocem, mačkanými jahodami nebo nakládanými višněmi je eee bombááá!! Tajemství úspěchu tkví ve volbě svěžího, lehce nakyslého ovoce. Jako je třeba granátové jablko… Jenže já neměl rummán na omáčku. Takže jsem popadl všechno to co jsem v příspěvku zmínil a shodou okolností měl v kuchyni. Tedy redukované aceto balsamico, višňový sirup a zrnka granátových jablek. A je to!!
A na závěr bych se rád omluvil řeckému ministerstvu zahraničních věcí, řeckému prezidentovi a všem Řekům za všechny ty ošklivé věci, co jsem tady o nich napsal. Až v posledních dnech trávených na Agistri se ukázala pravda ve vší své nahotě. A to, že téměř veškerá populace na Agistri (myslím tím stálé obyvatelstvo) pochází z Albánie nejméně tři generace dozadu. Možná víc. Takže oheň a síra na jejich hlavy byly špatně mířené a je mi líto pokud připálily kadeře nevinným Řekům. Teď ještě dáme slovo Wikipedii a nadobro to smeteme ze stolu – souhlasíte? Všude přeci žijí dobří a méně dobří lidé. A chovat se k nim a dělat v nich rozdíly podle jejich příslušnosti, rasy či vyznání by nebylo spravedlivé. Nic víc. Nicméně to děláme všichni.
…Přistěhovalectví je v Řecku, stejně jako v mnoha jiných zemích Evropské unie, kontroverzní záležitostí. Průzkum Centra Evropského unie pro monitorování rasismu a xenofobie, oficiální agentury Evropské unie studující přístupy související s rasou a národností v EU, z roku 2003 zjistil, že Řekové mají větší negativní přístup vůči mnohonárodnosti než jacíkoliv jiní lidé ve státech EU a mnohem více než ostatní občané EU také upřednostňují o navrácení do vlasti nezaměstnaných legálních přistěhovalců. Přesto Řekové mají mírnější vztah než ostatní členové EU k tomu, zda by měli mít legální přistěhovalci stejnou právní ochranu jako rodilí Řekové a zda by se měli podřídit místním zákonům a konvencím…
Topics: Cukrárna |
Přidejte svůj komentář:
Pro přidání komentáře se musíte zaregistrovat logged in .